Od dětského věku jsem měl jasno, že chci ve svém životě pracovat pro přírodu a s přírodou. Přes zahradnickou výuku a plánované studium lesního hospodářství jsem se dostal až ke geologii, kterou jsem v SRN vystudoval a kde jsem také svou činnost jako geolog začal uplatňovat.

Později jsem se přestěhoval zpět do České republiky a začal zde pracovat jako hydrogeolog. V současné době spočívá téměř 90 % mé práce v tom, že projektuji a plánuji nové jímací vrty místo vysychajících kopaných studní. Přitom si velmi jasně uvědomuji, že tímto způsobem žijeme na dluh, který již v krátké budoucnosti nedokážeme splatit.

V rámci svého povolání jezdím hodně po krajině a naše příroda mne pro její komplexnost a rozmanitost pořád znovu nechává beze slov. Byl bych nesmírně rád, kdyby moje dcera a možná jednoho dne snad moje vnoučata mohli prožívat stejné pocity. Hledal jsem proto způsob, jak krajinu uzdravovat od nejpalčivějších problémů – sucha a eroze – a podnikat kroky k opětovnému zamokření této krajiny. Tím jsem se dostal k Živé krajině, kde jsem se nechal vyškolit lokálním koordinátorem.

Jako vzorový model jsem si zvolil povodí Čeminského potoka. Tento region znám ze své práce jako hydrogeolog velmi dobře, vím jak palčivý je zde problém sucha – a to v krajině, která ještě před dvaceti lety platila za podmáčenou…

Je skvělé mít možnost pracovat v týmu, ve kterém věnují lidé svůj čas a svoje pohodlí nezištně pro dobrou a naléhavou věc a mít v nich oporu.

Občas si můžeme připadat jako kolibříci, kteří vodou v zobáčku hasí požár v pralese. Ale co naplat, každý musí pomáhat podle svých možností… A často i malé krůčky vedou k překvapivým cílům.